Měsíc Příběhů bezpráví na ZŠ Sokolovské - Beseda s Janem Podstatzkým-Lichtenstein

35. výročí sametové revoluce jsme si v rámci projektu Příběhy bezpráví připomněli besedou s pamětníkem panem Janem Podstatzkým-Lichtenstein, který byl tak laskav a již potřetí našel chvilku na spolupráci s naší školou. 

12. listopadu jsme se v odpoledních hodinách místo ve škole sešli s žáky 8. a 9. ročníků v koncertním sále Jupiter clubu a zpříjemnili si odpoledne vzpomínáním a bilancováním člověka, který zažil sametovou revoluci jaksi zvenčí pohledem člověka patřící k rodině, která se toužila vrátit domů. Jak pan hrabě připomněl, naděje na možnost návratu domů   jeho rodině svitla při maďarské revoluci v roce 1956, v „šedesátém osmém“, a když to ani jednou nedopadlo, tak v osmdesátém devátém vše sledovali s obavami a s nedůvěrou.   Jako první se domů vracela maminka. V jeho rodině se ještě dnes traduje vzpomínka na to, jak ji pan Jiří Michlíček posadil do letadla a ukazoval jí Meziříčsko  zpod oblak.  

Vedle totality, která pohltila Československo po únoru 1948 a která osudově poznamenala rodinu Podstatzkých, zažil pan hrabě též Frankovu diktaturu ve Španělsku, i autoritářský režim v Chile, ale nic ho neodradilo od práce, která měla smysl z dlouhodobějšího hlediska. 10 let pracoval pro Ottu Habsburského a stál při zrodu a utváření Evropského společenství, dále byl zaměstnán u dokumentačního centra Panevropské unie. Od roku 1971 pracoval ve Vaduzu a v Mnichově, kde působil v bankovnictví a jako manažer velké stavební firmy ve Španělsku.

Mladé generaci během svého povídání několikrát zdůraznil, co je tak důležité v demokracii. Chodit k volbám a pečlivě si promyslet, komu dát svůj hlas. Znát historii a připomínat si, že má tendenci se opakovat. Díky jejím znalostem se umět orientovat v nezměrném množství názorů a někdy i dezinformací. Umět rozlišovat mezi těmi skutečně důležitými aspekty a věcmi podružnými, v každé společnosti se vždy najde něco, na co je možné nadávat. Lepší je však pro společnost pracovat a spoluutvářet dění kolem sebe v tom pozitivním slova smyslu. Česká republika po 35 letech má být na co pyšná, stojí pevně nohama na půdě Evropy a   v demokracii si vede lépe než jiné země bývalého východního bloku, i když není vše dokonalé. 

Pane Podstatzký, ještě jednou děkujeme, že jste nám připravil příjemné odpoledne, na které budeme rádi vzpomínat.