Vánoční dar - beseda s Jiřím Dyčkou

V posledním předvánočním týdnu nám výuku zpestřil pan Jiří Dyčka z místní fary, aby nám připomněl ten nejlíbeznější z příběhů všech dob.

V úvodu nás zanesl do města Betléma, kde to všechno začalo, a ukázal nám, kde hoří věčné betlémské světlo. Aspoň na obrázku jsme spatřili plamínky v jeskyni pod bazilikou Narození Páně v Betlémě v centrální části Palestiny, které představují symbol míru, lásky a naděje. O minulém víkendu ho již tradičně přivezli brněnští skauti z Vídně i k nám do České republiky a dnes plápolá u mnoha rodinných i komunitních krbů. Ač se jeho moc nezdá nijak dalekosáhlá, opak je pravdou. Pan Dyčka poukázal na obrovskou moc a symboliku světla, „které je větší a mocnější než tma, světla, které se šíří a roste, kam  světlo přijde, tma odchází.“  

Nepřišel našim žákům malovat nic narůžovo a během neobyčejné vyučovací hodiny s nimi objevil tu pravou podstatu příběhu narození Páně – pointu – jak ji sám nazval. Že totiž vánoční příběh je „plný pochybností, plný těžkostí“ a že jeho pointa je „naprosto neideální pro něco tak krásnýho.“ Uvěřit mu nemá co dělat s rozumem a kritickým vyhodnocováním informací, jak bychom dnes řekli. Děti dostaly určitý návod, jak pohlížet na vše související s narozením Páně s nadhledem, tak aby porozuměly tomu, co jim má příběh říci.

S jeho pomocí možná dokážeme číst mezi řádky (tak jako je to v celé Bibli, která je podle pana Dyčky „učebnicí o vztahu s Bohem“). Názorně nám ukazuje, že „Bůh přichází do toho, co je (přišel i do chléva), ne do toho, co by mělo být…“ Poselstvím příběhu by pak mohlo být zjištění, že „i my, obyčejní lidé,  se můžeme stát Betlémkem a skrze nás může přicházet dobro do tohoto světa,“  i v našich zdánlivě obyčejných životech „může být dobro větší než zlo.“

Snad nás tato slova ve světle současné neutěšené situace navedou, že naděje a víra ve šťastné konce nejsou jen výrazem naivity, že zkrátka mají šanci na úspěch.